Obec Háje, původně Funkenstein je poprvé připomínána až v roce 1536, kdy je uváděna jako příslušenství nedaleké Andělské Hory. Význam názvu Funkenstein pochází z německého „jiskřící kámen“. Nad obcí se na vrchu Schlossberg (Zámecký vrch) nacházel již ve 13. století strážný hrad.
Funkenstein byl osídlený německým obyvatelstvem, a to až do vyhnání v roce 1946. Později byl součástí panství Javorná, které vlastnil rod Beaufort – Spontin z nedalekého Bečova nad Teplou. Původně se jednalo o zemědělskou obec s několika většími sedláky.
Funkenstein ve 2. polovině 19. století.
Funkenstein na přelomu 19. a 20. století.
Postupně se zde usídlila i jiná řemesla (kovář, tesař, pokrývač, truhlář, cestář aj.) Žilo zde také několik malířů a výrobců porcelánů, kteří docházeli do nedaleké světoznámí fabriky na výrobu porcelánů do Březové (Pirkenhammer Porzellan). Mnozí obyvatelé byli též muzikanti a působili v lázeňských domech v Karlových Varech.
Šikovnost místních řemeslníků dokládají i tyto dveře od skříně z roku cca 1760.
Původní malá obec se postupně rozrůstala a v roce 1939 zde bylo již 50 domů, v nichž žilo 255 obyvatel. Nacházely se zde dvě hospody, dva hotely, koloniál, obchod textilem, obchod porcelánem, vlastní škola, požární zbrojnice či mlékárna.
„Centrum“ obce Funkenstein v roce 1939.
„Gasthaus zur Linde“ U Lípy (dnešní č.p. 14)
Významnými objekty byly též Hotel Sennhof (okraj Hájů směrem k Březové), kde se nacházela rovněž veliká zahrádka a betonový bazén. Objekt byl využíván k rekreaci ještě po 2. světové válce pro rekreanty ROH.
Nebo známá restaurace a zájezdní hostinec Meczery Höhe, kam se ve velkém na koňských spřeženích a později i na v autech sjížděli lázeňští hosté z Karlových Varů.
V obci byl činný Spolek dobrovolných hasičů (vznik 1885) a Mužský pěvecký spolek (vznik 1904). Obec provozovala (od roku 1925) i společnost spravující elektrifikaci obce.
V roce 1939 u příležitosti 25. výročí založení Mužského pěveckého spolku obce Funkenstein byl slavnostně odhalen pomník padlým občanům obce za první světové války. Autorem byl významný český architekt, karlovarský rodák, Hugo Uher (nar. 1882 Karlovy Vary, zemř. 1945 Praha). Jehož dílem je například náhrobek hoteliéra Karla Puppa na karlovarském hřbitově či pomník Ludwiga van Beethovena před hotelem Richmond v Karlových Varech. Přestože se nikdy neangažoval ve prospěch nacistického režimu, byl po skončení druhé světové války v červu 1945 zatčen a následně umírá v pražské věznici. Důvodem bylo jeho manželství s Anne Eberhardovou pocházející ze staré karlovarské rodiny, která však byla sestřenicí karlovarského knihkupce a později neslavně známého protektora, Karla Hermanna Franka.
Památník padlým v 1. světové válce, autor: Hugo Uher.
Jak již bylo výše uvedeno v roce 1946, došlo k násilnému vyhnání původního obyvatelstva a k přerušení dlouhotrvajících vztahů místních obyvatel k půdě.
Jedním z nejvýznamnějších rodáků byl Ernst Müller (nar. 1906 Funkenstein 8, zemř. 1906 Neutraubling bei Regensburg). V roce 1938 zakládá v Karlových Varech vlastní výrobní závod na potraviny se zaměřením na prášek do pečiva, vanilkový cukr či pudingový prášek. Značka „Müllers Karlsbader“ se rychle uchytila v celé tehdejší republice. Po válečné přestávce a odsunu Ernst pokračoval ve výrobě v nově u Regansburgu. Okolo továrny vybudoval s pomocí družstevního systému vysídlených obyvatel obec Neutraubling. Ernst Müller & Co., dříve Karlsbader Nahrungsmittelindustrie GmbH, dosáhla vedoucí pozice v jižním Německu jako výrobce výživových látek (včetně prášku do pečiva a pudingu, dezertů, čokoládových výrobků). Za své zásluhy získal v roce 1971 v Německu Spolkový kříž.
Nově příchozí občané si zabrali původní bohatší statky a mnohé budovy nechaly zchátrat. Mnoho objektů bylo pouze vypleněno různými „zlatokopy“, kteří následně obec ihned opustili. Po válce se používal počeštěný název obce Funkštejn, ale již v roce 1946 se oficiálně přejmenovala na Háje (v roce 1948 byl dokonce představiteli obce odeslán dopis do prezidentské kanceláře, zda by se obec mohla jmenovat Gottwaldovy Háje po prvním komunistickém prezidentovi. Naštěstí toto kancelář prezidenta nepovolila.
V roce 1960 byla místní samospráva obce rozpuštěna a byla připojena k sousední obci Kolová, které je součástí dodnes.
Náš rodinný dům „Christian“ v Hájích 17 se nachází na místě, kde stávalo velké hospodářské stavení prokazatelně již v roce 1601, kdy je o něm zmínka v první gruntovní knize naší obce.
Německý text (od paní Lucie Hurtové, messenger 21. 8. 2018)
Vertrag zwischen Matthes Schlossbauern
und Andreas Schlossbauer und Breger Starchen,
H(i)em(i)t dato den 25 Maii An. 1601 ist in Ambt erscheinen
Matthes Schlosbauer sambt seinen 3 gebruder Andreas Schlossbauer,
Georg Schlossbauer und Breger Starchen von Funkenstein sich
ordentlich ?herfert?, hatt sich befunden das die vorbemerkte 3 bruder
nunmehr Verricht, und als Matthes Schlossbauer ihnen bruder
(a)uflössung und Verzicht gethan haben, Actum ut supra.
Český překlad (Marek Macháček, květen 2020)
Smlouva mezi Matyášem Schlossbauerem
a Ondřejem Schlossbauerem a Breger Starchem,
tímto datem, dne 25. května 1601, oficiálně oznamují
Matyáš Schlossbauer a jeho tři bratři Ondřej Schlossbauer,
Jiří Schlossbauer a Breger Starchen z Funkensteinu,
úředně prohlašují, že tito uvedení tři bratřijsou nyní pryč,
a Matyáš Schlossbauer své bratry propouští
a vzdává se jejich práce, Actum ut supra.
V držení rodiny Schlossbauer bylo hospodářství až do počátku 20. století. Na základě zápisů v matrikách farního úřadu ve Stanovicích, lze vysledovat následující hospodáře.
Mathias (narozen před 1584, též Matz), jeho syn Georg (narozen před 1604), jeho syn Martin (narozen 1623), jeho syn Andreas (narozen 1674), jeho syn Johann Anton (narozen 1708, zemřel 1788), jeho syn Johann Michael (narozen 1750, zemřel 1814), jeho syn Johann (narozen 1788, zemřel 1864), Franz Karl (narozen 1827, zemřel 1864) a jeho syn Karl (narozen 1854, zemřel 1906). Poslední majitel z rodu Schlossbauer své hospodářství prodává dne 26. února 1906 a následně 28. února, tedy o dva dny později, spáchá sebevraždu zastřelením revolverem u své dcery v nedaleké Dlouhé Lomnici. Co ho k prodeji celého hospodářství vedlo po více jak 300 let trvajícím hospodaření na stejném statku, se nyní již nedovíme, rovněž tak proč se tak záhy zastřelil. Víme jen, že o osudu jeho manželky a jediného syna (Karl Boromäus, narozen 1885) není již nikde žádný zápis, je tudíž možné, že od něj utekli?!
Funkenstein na Císařských povinných otiskách stabilního katastru, rok 1841 (Háje 17 jsou na pozemku č. 23)
Funkenstein na Katastrální mapě evidenční, rok 1872 (Háje 17 jsou na pozemku č. 23)
Celý statek včetně pozemků kupuje Siegfried Buxbaum, který hned v roce 1906 celé hospodářství po částech rozprodal několika vlastníkům.
Majitelem samotného statku spolu s několika pozemky se stal Gustav Neuerer (narozen 1872 Kolová), který pocházel ze staré rolnické rodiny z Kolové 19 (zatím se mi podařilo dohledat její předky do konce 17. století). Zajímavostí je, že jeho děd Anton Johann Neuerer (narozen 1801, zemřel 1876) nechal okolo roku 1870 na svém pozemku vystavět v Kolové kapličku, která zde stojí dodnes.
Gustav byl původně tesařem a své řemeslo nejdříve provozoval u svých rodičů v Kolové 36. Poté se přiženil do Dražova 109, kde se mu narodilo prvních šest dětí. Poslední dcera se mu narodila již v roce 1907 ve Funkensteinu 17.
V roce 1925 došlo v obci k velkému požáru, a to právě na stavení Funkenstein 17, přikládám zápis z kroniky z té doby (děkuji za překlad Mgr. Martině Schaferové z Hájů):
„Dne 4. ledna 1925, to byla neděle, v půl osmé večer začalo hořet v kůlně zemědělce Gustava Neuerera, č.p. 17. Díky větrnému počasí oheň objekt rychle zachvátil a rozšířil se na sousední stodolu. Vzhledem k tomu, že ta byla plná slámy a také v kůlně bylo složené dřevo a jiné topivo, mohl se oheň mohutně rozhořet. Stodola i kůlna brzy shořely až do základů. Když plameny zasáhly také střechu výše postaveného domu, bylo místo ve velkém ohrožení. Díky ráznému zásahu místního hasičského sboru se podařilo dům zachránit. V 11 hodin večer se díky pomoci hasičů ze sousedních vesnic, kteří na místo dorazili jako první, podařilo zamezit dalšímu šíření ohně. Protože kvůli rychlosti, jakou se oheň šířil, nebylo možné z hořících objektů téměř nic zachránit, utrpěl majitel značnou škodu, zvlášť když byly hospodářské budovy pojištěné na 2000 Kč. Příčinou požáru bylo zřejmě zlomyslné žhářství. Několik výletníků z dalekého okolí, kteří se v době požáru zdržovali v místě, se účastnili záchranné akce tak, že rozbili okna bytu, zařízení svévolně poničili a majitele okradli. Do rukou se jim dostalo oblečení, prádlo a peněženka s obsahem 5000 Kč. Na místo požáru dorazili hasiči z Kolové, Březové, Pily, Olšových vrat, Stanovic, Karlových Varů, Doubí a Tepličky. Na účet obce se v obou hospodách propilo více než 1000 Kč.“
Gustav byl posledním majitelem zapsaným v pozemkových knihách. V roce 1946 byl s celou svou rodinou odsunut.
Foto rodiny Gustava Neuerera z 30. let 20. století.
Název domu – stavení č.p. 17 jako „ban Christian, tj. dům Christian“ se uvádí v roce 1939 při popisu obce. Pojmenován byl podle děda Gustava Neuerera – Christiana (1805-1872, domkář a sedlák v Kolové 36). Zajímavostí je, že Gustavův bratr Emil (nar. 1889), vlastnící dům čp. 36 v Kolové po rodičích, jej nazval také „ban Christian“ (dům stál na pozemcích za současnou trafostanicí u křižovatky na Háje a Pilu).
Při soupisu obyvatel z přelomu srpna a září 1945 žilo v domě celkem neuvěřitelných 13 osob. Rodina majitele: Gustav Neuerer (vdovec a rolník), jeho syn Emil (v zemědělství) s manželkou Marií (v zemědělství) a dětmi Marií a Wernerem. Jejich služebná Lydie Schirmerová (nar. 1930). Dále pak rodina Kleinů, uprchlíků ze Slovenska – slovenští Němci – Anna (nar. 1872, vdova), Marie (nar. 1907 matka-dělnice) a děti Emilie (nar. 1930), Margareta (nar. 1939) a Arpád (nar. 1938). A ještě jedna rodina Podádlových rovněž uprchíci ze Slovenska – slovenští Němci – Marie (nar. 1883 matka v domácnosti) s dětmi Margaretou (nar. 1925 dělnice) a Matějem (nar. 1920 dělník).
V té době se dům skládal z přistavěné stodoly, kde stály povozy (nynější garáž-wellnes a fitnes) bez patra. Ze stájí pro dobytek (dnešní restaurace) a samotné ubytovací části (dnes kuchyň, vchod a byt číslo 101). První nadzemní podlaží bylo otevřené až pod střechu a bylo v něm uloženo seno pro dobytek. Nechápu tedy, jak se tam těch 13 osob vešlo??? Možná se na pozemku nacházely ještě nějaké přístřešky pro uskladnění nářadí či dřeva.
Stavební bylo zkonfiskováno na základě dekretu prezidenta Beneše a již od prosince 1945 přiděleno do národní správy Karlovi Duškovi (narozen 1911 Domašín) a jeho manželce Vlastě Málkové (narozena 1917 Keblov). Jim se v domě narodily děti Miroslav Josef (1946) a Vlasta Žofie (1948, ta již v porodnici v Karlových Varech). Karel Dušek zde působil jako rolník až do počátku 50. let, kdy se s rodinou přestěhoval do Kolové. Rodina Duškových dnes provozuje v kolové rodinné zahradnictví.
Přídělová mapa z roku 1945 (Duškovi získali růžové pozemky č. 4, se stavením Funkenstein 17)
V roce 1956 byl dům přepsán na Československý stát – Zemědělský odbor rady ONV v Karlových Varech, v roce 1964 na Státní statek Dalovice n. p. a v roce 1966 na Státní statek Kolová n. p. Na základě hospodářské smlouvy ze dne 20. 7. 1974 byl dům s pozemkem převeden na MNV Kolová za cenu 119.992,- Kčs. V popisu objektu se uvádí, že se jedná o zchátralou budovu neobydlenou, která bude zbourána po vydání demoličního výměru.
Naštěstí se tak nestalo a na přelomu roku 1978/79 kupují dům s pozemkem bratři Tomáš a Zdeněk Braunovi (cena domu 3.500,- Kčs a cena za užívání pozemku 3.340,- Kčs). V roce 1987 pak dokupují ještě část zahrady.
Od roku 1982 začali dům rekonstruovat tak, aby z něj vznikly tři byty. Při následné stavbě jim fyzicky pomáhal dokonce i Werner Neuerer (nar. 1942, vnuk posledního předválečného hospodáře. Částečná kolaudace objektu se uskutečnila v roce 1998, avšak chyběla fasáda a část domu (blíže k návsi) nebyla dokončena. Pro neshody mezi bratry bylo v roce 2017 zahájeno exekuční řízení o prodeji nemovitosti.
Koncem roku 2018 vydražil dům současný majitel, který objekt v letech 2019 – 2022 kompletně zrekonstruoval (oprava střechy, fasády, pozemkové úpravy, interiéry, výměna tepelného zdroje). Na stavbě se jako architekt podílel známý karlovarský architekt Ing. Arch. Alexander Mikoláš.